Nezapomeňte - Sis a Terce ani muk! :-* Ehm, to je tenhle: :-X

Před deseti lety by tomu nikdo neuvěřil. Smáli by se mu za zády při myšlence na to. I　když někteří se mu vlastně smějí i teď. Je šaškem pro oba světy. Tak se sám cítil. Pro jiné se stal zas hrdinou, obdivují ho a oslavují. Některé dokonce oslovil jako muž a oni se do něj zamilovali. Toto se děje hlavně u těch děsných mudlů. Nikdy nechápal tu jejich naivitu. Jako kdybych stál o pozornost. Sakra, Merline, co jsi mi to udělal!

Popadl již poloprázdnou láhev od wisky a nalil si další skleničku. Byla to jeho obvyklá činnost. Po večerech pít, jen co to jde, a o samotě se užírat vším, co mu osud přinesl. Aspoň že byl sám. Nesnášel všechny ty lidi kolem. Nenáviděl mudly, kteří mu den co den pili krev. A　především nenáviděl kouzelníky. Ti byli příčinou toho všeho. Nejprve nějaká hloupá fúrie, co si říká J. K. Rowling, se cítila nedoceněna, a tak si chtěla užít trochu slávy a pozornosti. Vypůjčila si životní příběh “našeho hrdiny”. Sepsala knihu a snažila se ji vydat. Samozřejmě kouzelnický svět byl už přehlcen všemožnými škváry o “zlatém chlapci”. Pche! Jako by je někdo chtěl číst. A tak se musela obrátit na místo, kde po takovém příběhu toužili.

“Prostě jsem využila možnosti, která se mi naskytla, drahouškové. Mudlovský svět mě za to miluje”, uvedla v jednom rozhovorů pro Věštec. Slepice jedna bez mozku, nejradši bych ji…

Ano, ona všechno začala. Ten kolos, který už nešel zastavit. A ministerstvo kouzel? To bylo spolu se svým ministrem, hrdinou, jemuž byla nějaká jizva na čele málo, nejprve zděšeno únikem informací do mudlovského světa. Ale vzápětí pochopili, že vlkodlak se již dal do pohybu a už ho nějaké to hromadné “Zapomeň” nezastaví. Tak proč nevyužít skutečnosti informovat o kouzelnickém světě a zároveň je vlastně neinformovat?

Tak naše milá spisovatelská kouzelnice mohla být za svou genialitu/idiocii ještě více oslavována.

Tehdy jsem ještě netušil, jak tyto události ovlivní můj život. Kdybych jen náznakem zaslechl, co se stane, požádal bych Temného pána o jednu laskavou Avadu.

*****

Posadil se do kolečkového křesla a usrkl trochu ze skleničky. Otrávený se jal zapnout ten ďábelský stroj, co mu mudlové říkají notebook. Výkvět techniky, cha! Já bych jim ho někam strčil! “Grrr,” znělo mu z　hrdla po několikáté za den. Stalo se to snad jeho mantrou.

Proklaté ženské, pomyslel si. Po horlivé spisovatelce ho žrala i Minerva. Ta samozřejmě jako zástupce pana Pottera, ministra kouzel, kterého jsem nemohl ani na　sto　metrů vystát, což jsem mu dal jasně najevo při jednom našem setkání. Bohužel, ten kluk to přežil. Kupodivu pár týdnů u sv. Munga mu pomohlo pochopit, aby se svému oblíbenému profesorovi vyhýbal velkým obloukem. K mé smůle mě ten usmrkanec nenechal zavřít do Azkabanu. Vzkázal jen, že si váží všeho, co jsem za války udělal pro kouzelnický svět. Spratek jeden, určitě tušil, že si to v　budoucnu vybere. Ředitelka Bradavic se tak stala pro jistotu jeho mluvčím, aby se se mnou nemusel setkat.

Velmi dobře si pamatuji na večer, od kdy si přeji být raději mrtvý. Tehdy se mi zkazil i ten zbytek života, který jsem si chtěl užít. Myslel jsem si, že po válce budu mít pokoj. Jak jsem pochopil, prostě nemůžu. Je to snad tím, že jsem zabil Albuse, či se mi smůla lepila na paty od narození?

Tenkrát mě Minerva přivítala se slovy, zda bych si nedal čaj. Místo, aby si počkala na odpověď, mi strkala před nos jeden šálek citrónového. Tu úchylku nejspíš musela pochytit od Albuse. Také s ním v　poslední době tráví spoustu času. I teď se na mě kření jeho podobizna a cucá si své příšerné bonbóny.

“Severusi,” začala příkře a já jsem věděl, že to nevěstí nic dobrého. “Určitě jsi slyšel o　té nemilé věci s　mudlovským světem.” Nechápal jsem, o co se pokouší. Všichni o tom už slyšeli. Ten otravný plátek to omílá už pátý týden a každý mudlovský student se ohání tou bichlí, jako by to byla nějaká svátost.

“Ano,” odpověděl jsem stručně a vyčkával, s　čím dalším přijde.

“Tak pro tebe určitě bude novinkou, že si mudlové přejí tuto knihu zfilmovat.”

“A? To je ta senzace, pro kterou jsem musel obětovat svůj čas, Minervo?”

“Jistěže ne, Severusi,” snažila se uklidnit nevoli svého zaměstnance. “Toto není rozhodně jediná zpráva, jenž ti musím sdělit,” na chvilku se odmlčela.

“Jak víš, rok se blíží ke konci a studenti budou mít letní prázdniny,” začala opatrně. “Pan ministr se rozhodl, že příští rok už nebudeš vyučovat lektvary. Našel si za tebe náhradu.”

“Ano? Tak pan Po-tter si našel náhradu!” vyprskával jsem sarkasticky každou slabiku ministrova jména. Navenek jsem působil dotčeně, ale uvnitř mě to moc nezasáhlo. Očekával jsem něco podobného.

A je to tady, milovaný Potter mi dá naši drobnou šarvátku sežrat. Jako by mi na těch malých tupcích záleželo. Aspoň se budu moci věnovat výzkumu. Mnul jsem si pomyslně ruce. Avšak moje radost neměla dlouhého trvání.

“Bohužel Severusi, je tomu tak. Ale má pro tebe jiný úkol,” začala ředitelka odvykládávat předem připravený projev, aby to měla co nejdříve za sebou. Věděla, že až všechno uslyší, bude v　ohrožení celé vybavení ředitelny.

“Díky tvým schopnostem proniknout do cizího prostředí a adaptovat se tam, aniž bys vypadal podezřele, jak jsi bravurně předvedl za války ty-víš-s-kým, se tě pan ministr rozhodl zařadit do projektu “Přiblížení se mudlovskému světu”. Ty a další kouzelníci se budete podílet na tvorbě filmového zpracování příběhu J. K. Rowling jakožto herci.”

“Herci!” vykřiknul naštvaně Snape a prudce vstal z　křesla. “Já žádného ŠAŠKA nikomu dělat nebudu. Co si to o sobě ten spratek myslí. Ono mu to asi nestačilo. Grrr. ŽÁD-NÉ-HO VA-ŠE-HO MUD-LOV-SKÉ-HO PRO-JEK-TU SE NE-ZÚ-ČAST-NÍM, je to jasné?!” Podráždění, které mi přinášel zlatý chlapec, opět vyplulo na povrch v　plné míře. Ten kluk mě neustále štval. Nikdy od něj nebudu mít pokoj. Určitě mě bude pronásledovat i v　záhrobí!

“Severusi!” zpražila ho Minerva rozzlobeným hlasem. “Ty prostě nemáš na výběr. Uvědom si, co jsi Harrymu provedl. Buď rád, že tě nepotrestal. Merline, vždyť jsi ho skoro zabil!”

“Škoda,” utrousil mrmlající profesor a tvářil se kysele na svého zaměstnavatele.

“Budeš muset udělat vše, co ti přikáže, a žádné výmluvy,” s　přísností rázně zdůraznila poslední dvě slova. “Kdyby všechno viděla Lily…” chytla se poslední páky v　naději možné výhry.

Zabralo to. S　touhou proklet Pottera aspoň do pátého kolene si naštvaně sedl zpět do křesla a začal si v duchu stěžovat na nespravedlnost světa.

Pár týdnů po setkání s　Minervou jsem se dozvěděl, jakou slavnou roli budu vlastně hrát. Po uvážení všech možností bylo rozhodnuto, že mám hrát sám sebe. Jaká to ironie. Takto prý vystihnu nejlépe postavu, bude to velmi autentické.

K　mé smůle se ještě ta hloupá autorka knih rozhodla zpracovat Potterův příběh do více dílů a mně nezbylo nic jiného než trpět a trpět.

*****

Jako již zkušený “mudla/kouzelník” jsem se chopil svého elektronického přítele (nejradši bych na něj užil jedno malé “Bombardo”) a otevřel e-mailovou schránku.

“Alane, Alane!” vybavila se mi ihned vzpomínka, která mě pronásledovala každou noc jako rituál při otevírání elektronické pošty.

“Alane,” křičel na pana Rickmana jeho agent. “Zastav se na chvilku, prosím tě.”

“Co zas!” spustil nevrle Snape. S　čím ho ten mudla opět otravuje?

“Alane, trochu zvesela, nezapomeň, veřejnost!” upozornil muže před sebou. “Tak, skvělé. Musíme si promluvit o jedné záležitosti, Alane. Mám na mysli fanoušky. Alane, zařídili jsme ti e-mailovou schránku, abys byl blíž svým fanouškům. Aby ti oni mohli napsat, mohli tě kontaktovat a vyjádřit ti díky za tvou práci. Je to služba veřejnosti, Alane. Ale tím, že budeš tento fakt ignorovat, si nijak nepomůžeš. Jen si pohoršíš. Musíš být otevřený. To, čím jsi, to tě dělají tví fanoušci. Být s　nimi v　kontaktu pomocí e-mailu je v　této době prostě “IN”. Už　i　Meryl Streep si se svými fanoušky píše. A my přeci nemůžeme být pozadu.”

Tak ukončil ten svůj dlouhý proslov a já měl chuť mu tu jeho elektronickou poštu či　co narvat do chřtánu. S křečovitým úsměvem a strohou odpovědí “ovšemže” jsem opustil jeho společnost, jak nejrychleji to šlo.

*****

Pošta od fanoušků - neexistuje nic horšího. Oproti tomu byl úkol Nevilla Longbottoma mistrovské dílo, které bych si s chutí četl neustále dokola místo tohoto.

Při otevření první zprávy mě pokryla husí kůže.

V　tomto duchu to pokračovalo dál. Brrr, jak odporné, až se mi z　toho chce zvracet. Otřesní mudlové. Grrr…

S　potěšením jsem zmáčknul ikonku “DELETE”. Sice se to nevyrovná strhávání bodů těm příšerám, co si říkají studenti, ale aspoň je to malá kompenzace.

Se škodolibou radostí se zaměřil na zbytek zpráv. Kurzor myši přesunul na políčko “označit vše” a poté na “DELETE”. Proběhlo jím jakési uspokojení. Pro dnešní noc ať si fanoušci otravují někoho jiného. Hmm, co takhle zařídit jednu e-mailovou schránku Potterovi, to by nebylo špatné. A tak se ten večer dál ubíraly úvahy mistra lektvarů.